Tento rozsah inspekce jsme několikrát zopakovali i v jiných městech, střechy rozšířili o kontrolu okapů, občas jsme pod dron pověsili termokameru a předali plně radiometrické snímky ukazující na izolační stav objektů.

Pak přišel podnět od ŘSD – “Jdou drony využít pro kontrolu mostů?”

Tímto způsobem jsme se dostali k projektu, který zabral téměř dva roky. Zadání – udělejte prohlídky 10ti dálničních mostů, vyhodnotíme výstupy, ověříme využitelnost.

Objeli jsme lokality, navrhli způsob bezpečného provedení a narazili poprvé. Očekávání zadavatele bylo nerealistické. Byla to doba, kdy drony byly považovány za zázračnou technologii, která vše umí. Povědomí o tom, že jsou zde nějaká pravidla pro bezpečné létání, bylo nulové.

Náraz číslo dvě byl spojený s obavou lidí/firem poskytující “stávající” řešení, že přijdou o práci. Prostě měli strach z toho, že je drony připraví o živobytí.

Náraz číslo tři bylo získání povolení od ÚCL. Kolegové z branže si umí představit jak těžko se rodil způsob bezpečné realizace, kdy musíte řešit ochranná pásma, majitele pozemků, mosty obvykle vedou nad jinými silnicemi, takže řešení dopravních omezení při letu. K tomu souhlasy vlastníka infrastruktury, kterému tenhle pilotní projekt “někdo nařídil” a vlastně se mu do toho nechce. Celé to trvalo 14 měsíců. Ano, čtete dobře, rok a dva měsíce.

Nakonec se povedlo, odlétali jsme deset opravdu velkých mostů a předali výstupy. Po zpracování dopravními odborníky byl výsledek tento:

Přínosy inspekce využívající drony

Z realizace inspekcí mostních konstrukcí vznikla dvě videa popisující její průběh a použitou techniku.

Na začátku jsme předávali desítky fotografií, občas nějaké to video. Problém byl, když si revizní technik nezapisoval, jakým způsobem jsme létali. “Jaká část mostu je na týhle fotce?” A proto se zrodil nápad vytvořit aplikaci, která by u každé fotky zvýraznila na 3D modelu mostu místo, který snímá. A zároveň i opačně – kliknutím na konkrétní část 3D modelu se ukázaly fotky, které danou oblast obsahovaly. Z tohoto důvodu jsme vyvinuli aplikaci Inspektor.
To byl opravdový průlom v následném psaní revizní správy. Prohlížet data z inspekce tak může jednoduše i člověk, který nemá ponětí o způsobu, jakým inspekce probíhala. Navíc vrátit se k inspekčním datům např. za rok už není žádný problém.

Po mostech přišly “vnitřní inspekce”

Vzhledem k tomu, že jsme z Plzně, byla zakázka na realizaci inspekce střešní konstrukce výrobní haly plzeňského pivovaru Prazdroj nasnadě.

K tomu zjištění, že pilot nedá víc jak 6 hodin denně (vlhko, horko, velké nároky na míru soustředění apod.).

Inspekce hnědouhelného kotle elektrárny Tušimice

Začínáme několikahodinovým školením, končíme testem. Bezpečnost práce je zde na prvním místě. Obvyklá inspekce kotle není nic příjemného, do kotle s výškou několika desítek metrů se nasoukáte hodně malým vstupem, jste ve tmě, nic hezkého k dýchání pro vaše plíce, do určité výšky se staví lešení, tvrdá práce. V Tušimicích jsme využili Elios 1 s extenderem = speciální zařízení které se napojí na ovladač pilota, zavede se do uzavřeného prostoru, kde zajistí distribuci signálu pro ovládání a komunikaci s dronem.

První let byl hodně o poznání prostředí, vidíte pouze to, co si dronem sami osvítíte = neustále regulujete intenzitu abyste nebyli oslněni, nevíte kde jste, přiblížením ke stěně zvíříte jemný prach a jste jak v husté vánici/mlze. Pilot má tedy opravdu plné ruce práce. Při dalším letu jsme zkusili variantu, kdy pilot byl uvnitř kotle (z toho vznikly obrázky které jsou níže), po tomto pokusu jsme se vrátili k verzi pilot venku, uvnitř extender.

Když nám to již “odsejpá” a my nabýváme sebejistoty, přichází trest. Elios to “vcucne” do neuzavřeného vyústění, vrtule naberou strusku, zničí se a mašina je 40 m nad vámi kam se nedostanete. V hlavě běží představy jak se v novinách objeví titulek “SITka odstavila Tušimice”, nebo jak tam zatopí a 35 tisíc euro vyletí doslova a do písmene komínem. Dobře to dopadlo, dostali jsme se k průchodu z venku a Elios vyndali. Sice poničený, ale opravitelný.

Petrochemie – inspekce nádrží ve Slovnaftu

Zakázku na inspekční prohlídku podzemních nádrží v podniku Slovnaft již “zažil” Elios 2. Jde o výrazně inovovanou verzi jedničky s novými vlastnostmi/funkcionalitami právě pro realizaci vnitřních inspekcí. Elios 2 má proti verzi 1 kameru s větším rozlišením, kompletně nově řešený přísvit eliminující polétavý prach, ochranná klec již nerotuje a není ve výhledu kamery. Nejvíce jsme ocenili možnost uzamčení vzdálenosti od kontrolovaného objektu. Pro pilota to znamená o starost méně. Nyní již stačí řídit ve 2 osách a hlídat správnou sekvenci létání. Celkem musíme zkontrolovat přibližně 140 svařených plechů, které tvoří plášť nádrže. Naštěstí jsou očíslované. Kontrola střešní konstrukce je již třešnička na vrcholu dortu.

Zakázky v petrochemickém průmyslu znamenají antistatické pracovní oblečení, přípravu objektu v kontextu s možností výbuchu/vznícení (jste v EX prostředí). Piloti si začínají zvykat na práci v tmavých, stísněných a těžko přístupných prostorách – už si ani nestěžují.

Elektrárna Opatovice – inspekce komínu

Další novinka – inspekce kompenzátorů a celkového stavu výstelky komínu vysokého bezmála 160 metrů. Ze začátku vše vypadá tradičně – doletíme na místo, prohlížíme část objektu. Postupně prohlížíme části, které jsou stále výš. Dostáváme se do nepříjemné situace – vertikální rychlost Eliosu je omezena na 1.5 m/s směrem vzhůru a 1 m/s změrem dolů. Pokud provádíte inspekci ve výšce 150 metrů, potřebujete 100 vteřin na cestu nahoru a 150 vteřin na cestu dolů. To jsou přibližně 4 minuty, jinými slovy téměř polovina doby letu na jednu baterii. Pokud si to špatně spočítáte, může vám cesta dolů zabrat pouhých pár vteřin. Naštěstí jsme to spočítali dobře 🙂

AcelorMittal Ostrava – kotel podruhé

Naše druhá zkušenost s inspekcí kotle. Tentokrát jsme ji prováděli z horního vstupu. Samotná práce již probíhá standardním způsobem – technik říká, kam máme letět a my tam samozřejmě letíme. Zajímavé je ale místo, na kterém sedí pilot. Vybavil se jistícím zařízením a “vstoupil” do kotle, kde se usadil na malou plošinu. Absolutní tma a z každé strany 30m propast. A to už jsme si mysleli, že jsme zažili všechno. Školení práce ve výškách a správné jistící prvky se ukázaly jako nepostradatelné. Pro příště i ochranné brýle.

Návrat do Plzeňského Prazdroje – nerezové nádrže

Další zakázka našeho domácího pivovaru se týkala inspekce nerezových nádrží. Vysoké a relativně úzké nádrže slibují jediné – turbulence. Spoustu turbulencí. Lesklý povrch nádrže navíc mate stabilizační systém Eliosu 2. Je tedy zapotřebí vrátit se ke kořenům a létat takzvaně “na ruku” bez podpůrných systémů. Naštěstí jsme to ještě nezapomněli.

Od našich inspekčních začátků již uplynulo spoustu času. Nejen technika se za tuto dobu zlepšila. I my se stále setkáváme s novými výzvami, díky kterým se učíme nové věci. Naučili jsme se efektivně používat nové chytré funkce dronů. Zároveň jsme zjistili, že je dobré se na tyto funkce plně nespoléhat a stále být připraven létat postaru. Těšíme se na každou novou zakázku a na nové příležitosti, které přinesou. Naše práce nás baví a rádi s vámi sdílíme naše zkušenosti.